DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Chovatelská stanice leonbergerů z Valašských Athén

Leonberger

Velikost národa a morální vyspělost můžeme posuzovat podle toho jak zachází se zvířaty.
                                           
Mahátma Gándhí                             


Leonberger

1.1 Standard

Země původu: Německo

Použití: Hlídací, doprovodný a rodinný pes

Zařazení: Skupina 2  Molosoidní plemena
               Sekce 2.2 Horský pes bez pracovní zkoušky
              Standard č. 145 ze dne 20.09.2002

Krátký historický přehled: Koncem třicátých, začátkem čtyřicátých let 19. století zkřížil Heinrich Essig (radní města Leonberg u Stuttgartu) černobílou  novofundlandskou fenu s tzv. ,, psem Barrym" z kláštera Svatého Bernarda. Později přikřížil dodatečně pyrenejského horského psa. Výsledkem byli velmi velcí psi s dlouhou bílou srstí. Cíl pana Essiga byl vyšlechtit psa podobného lvu. Lev je v městském znaku města Leonberg. Ti první,  skuteční ,, Leonbergeři" byli narozeni roku 1846. Tak se spojily všechny vynikající vlastnosti použitých ras.

Za krátkou dobu bylo hodně psů prodáno do celého světa. Koncem 19 století byl leonberger především v Baden-Württembersku držen jako selský pes. Leonbergera proslavily jeho hlídací a tažné schopnosti. V obou světových válkách a i v poválečné nouzi leonbergerů dramaticky ubylo. V dnešní době je leonberger především rodinný pes, který se dokázal přizpůsobit naší moderní době.

Celkový vzhled: Leonberger je velmi velký, silný, svalnatý, ale přesto elegantní pes. Vyznačuje se harmonickou stavbou těla a sebevědomým klidem při živém temperamentu. Především pes je silný a mohutný.

Proporce: Výška v kohoutku je s délkou těla v poměru 9 : 10. Hloubka hrudníku dosahuje 50 % kohoutkové výšky.

Chování a charakter: Jako rodinný pes je leonberger v dnešních podmínkách příjemným partnerem, který se může bez problémů brát všude s sebou. Vyznačuje se především velikou láskou k dětem. Není plachý ani agresivní. Ve všech životních situacích je leonberger jako doprovodný pes příjemným, poslušným a nebojácným kamarádem. K jeho charakterovým vlastnostem patří především:

  - sebejisté a suverénní chování

  - střední temperament a hravost

  - dobrá učenlivost a poslušnost

  - všestranná tolerance

  - disciplinovanost

Hlava: Hlava je v celku více hlubší než širší, více protáhlá než mohutná. Poměr nosní partie a mozkovny je 1 : 1. Pokožka přiléhající, žádné čelní záhyby.

Mozkovna: z profilu a zpředu mírně klenutá, odpovídající tělu a končetinám, ne však příliž těžká. Záhlaví není širší než oční partie.

Stop: dostatečně vyjádřen

Čenich: jasně černá nosní houba, čenich nikdy ne špičatý, hřbet nosu rovnoměrně široký, spíše mírně klenutý než prohloubený.

Pysky: černé, přilehlé. Koutek tlamy uzavřený.

Chrup: silný, s perfektním pravidelným nůžkovým skusem. Zuby horní čelisti přesahují bez jakékoli mezery zuby spodní čelisti. Zuby stojí v čelisti svisle. Leonberger má 42 zdravých zubů podle zubního vzorce. Chybění M3 se toleruje. Klešťový skus je povolen.

Líce: nejsou silně vyvinuty.

Oči: světle až tmavě hnědé, středně velké, oválné. Oči nejsou zapadlé ani vypouklé, přiměřeně od sebe vzdálené. Víčka přiléhají, neodhalují spojivku. Bělmo není zarudlé.

Uši: převislé, středně velké, vysoce ale nepříliš vzadu nasazené, přiléhající, masité.

Krk: mírně klenutý, více dlouhý jak podsaditý, bez převislé kůže nebo laloku.

Stavba těla:
Kohoutek:
výrazný zvláště u psů.

Záda: pevná, rovná, široká.

Bederní partie: široká, silná, svalnatá.

Záď: široká, spíše dlouhá, s mírným zaoblením, nepřestavěná, plynule přecházející do kořene ocasu.

Hrudní koš: široký, hluboký k lokti, oválný a nikoli sudovitý.

Břicho: jen lehce vtažené.

Končetiny: velmi silné, zvláště u psů.

Ocas: velmi bohatě osrstěný, nesený zpola spuštěný, také v pohybu jen lehce stočen nejlépe ne nad prodlouženou linií hřbetu.

Končetiny:
Hrudní končetiny:
rovné, paralelně postavené, avšak ne úzce.

Lopatky: dlouhé, šikmo uložené, tvořící s ramenem výrazný úhel, dobře osvalené.

Lokty: přiléhající.

Nadprstí: silná, pevná, z čela rovná a ze strany svisle postavená.

Tlapky: rovně postavené, ani vybočené ani vbočené, oblé, prsty uzavřené, dobře klenuté, polštářky černé.

Pánevní končetiny: ze zadního pohledu paralelní, nepříliš úzce postavené, tlapy a hlezna ani vybočená ani vbočená.

Pánev: šikmo položená.

Stehna: dlouhá, šikmo položená, dobře osvalená, společně s lýtkem tvoří výrazný úhel.

Hlezna: silná, výrazně zaúhlená.

Tlapky: rovně postavené, kulaté až oválné, prsty klenuté, polštářky černé.

Chůze a pohyb: rovnoměrný, plynulý pohyb, v pohybu výrazný záběr končetin a plynulý posun těla. Chody plynulé a přímočaré.

Srst: kvalitou středně jemná až hrubá, dostatečně dlouhá, přiléhající, nikdy se nerozděluje pěšinkou, i přes hustou podsadu ještě znatelná stavba těla, rovná, nebo lehce zvlněná srst, která je ještě povolená. Na krku a hrudi tvoří srst zvláště u psů bohatou hřívu. Proporce na hrudních i pánevních končetinách vykazují bohaté osrstění.

Barva: Lví žlutá, červená, červenohnědá, ještě také barvy pískové (plavě žlutá a krémová) a všechny jejich kombinace, vždy s černou maskou, černé uhlování přípustné. Černá však nesmí určovat základní barvu psa (nesmí převažovat). Zesvětlení základní barvy na vlajce ocasu, hřívě a praporcích končetin nesmí být příliš výrazné, aby nebyla porušena harmonie zvířete. Malá bílá skvrna na hrudi a bílá srst na prstech se toleruje.

Výška v kohoutku: psi 72 až 80 cm, žádaná střední míra je 76 až 78 cm.  Feny 65 až 75 cm, žádaná střední míra je 70 až 72 cm.

Vady: Každé odchýlení z uvedených bodů je nedostatkem a považuje se za vadu. Při hodnocení je nutno zohlednit, do jaké míry je odchylka závažná a hrozí poškození chovu (chování, typ, harmonie, pohyb).

Vylučující vady:

-bojácná, nebo agresivní povaha

-výrazné anatomické vady

-příliš vybočené tlapy

-kravský postoj, vyklenutý?kapří hřbet, silně spáditá záď, extrémně vybočené  končetiny, absolutně nedostačující úhlení v ramenním, loketním, kolenním, nebo hlezenním kloubu

-chybějící zuby (vyjímaje M3)

-předkus, podkus a další vady skusu. 

-silně háčkující, nebo trvale vysoko stočený ocas.

-kudrnatá nebo silně zvlněná srst.

-vadné zbarvení-hnědá s hnědým nosem a polštářky, black and tan, černá, stříbrná a divoká.

-úplné chybění černé masky.

-hnědá nosní houba a hnědé polštářky.

-silná ztráty pigmentace pysků.

-oči bez podílu hnědé barvy.  

-příliš bílé barvy (od prstů až po lokte, nebo kotníky,  skvrna  na hrudi větší než ruka, bílá barva na ostatních místech).

-entropium (vchlípené), nebo ekropium (vychlípené) víčko.   

-psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata  sestoupená v šourku.

 

1.2 Historie plemene

První leonberger se narodil v roce 1846 v německém městečku Leonberg, ležícím nedaleko města Stuttgart. Jeho tvůrcem byl Heinrich Essig. Na jeho dvoře byla chována nejrůznější zvířata. Vedle domácích zvířat a drůbeže i například lišky, srny nebo bažanti. Samozřejmě tam nesměli chybět ani psi. A nebylo jich zrovna málo. Pan Heinrich Essig jich ročně prodával mezi dvěma až třemi sty a z dnešního pohledu by se nám mohl jevit opravdu jako velkochovatel. To mu však neubírá na zásluhách, patřících mu za vznik plemene leonberger. A tak vysokým cílem, jež si pan radní vytkl bylo, vyšlechtit plemeno psa do podoby lva, který byl erbovním zvířetem Leonbergu. Jelikož pan Essig udržoval dobré vztahy s obyvateli kláštera Velký Svatý Bernard, stal se praotcem  všech leonbergerů velký, dlouhosrstý svatobernardský pes z klášterního hospice a pramatkou černobílá novofundlandská fena, kterou bychom dnes spíše zařadili pod plemeno landseer. První potomstvo dostalo do vínku velikost otce a zbarvení matky. S povahou hlídače byl chovatel spokojen. Tito psi byli dále po čtyři generace šlechtěni. Dva z těchto jedinců se údajně dostali výměnou za jiného svatobernardského psa opět do kláštera Svatého Bernarda, kde pro své  schopnosti předčili původní psí kolegy. Prvotním záměrem Essigovým bylo zachovat bílou barvu a tak, aby ji udržel, použil k plemenitbě pyrenejského horského psa, kterého sám vlastnil. Kde se vzala dnešní žlutá barva, není ale úplně jisté. Některé prameny uvažují i o přikřížení žluté dogy. V plemeni leonberger se podařilo spojit vynikající vlastnosti bernardýna, novofundlanďana a pyrenejského horského psa. A tak leonberger té doby odstartoval k hvězdnému vzestupu. Jedinci této rasy byli předvedeni na výstavě v Mnichově. V roce 1870 přináší rakouský tisk zprávu o prvním ze sedmi psů rakouské císařovny Alžběty, zvané Sissy. Ta si pořídila, dle této zprávy, nádherného leonbergera, jenž měl mít oslnivě stříbřitě bílou srst a hnědé uši. Vzrůstem i sílou překonal novofundlanďana. Každodenní  vyjížďky do Prátru se svou majitelkou ho jasně řadily na vysoký post oblíbenosti a v tomto parku také můžeme najít i dnes sochu císařovny se dvěma leonbergery po boku. Svým leonbergerem se také pyšnili i mnozí jiní slavní a významní lidé, například Richard Wagner, Otto von Bismarck,  italský král Umberto, Giuseppe Garibaldi, francouzský císař Napoleon III, v Anglii princ Waleský a mnozí další. V roce 1873 bylo z Německa vyvezeno 374 psů tohoto plemene. Cena se v té době pohybovala okolo 1000 zlatých.
Po smrti Heinricha Essiga v roce 1889 nastala ztráta vážnosti leonbergera jako plemene. Jeho odpůrci, zvláště z řad chovatelů výchozích plemen, se snažili úspěšného konkurenta zbavit. Jak to také dokládá citát ze Strebelovy knihy Němečtí psi a jejich původ s přibráním a pojednáním veškerých psích plemen: "  .....přišel čas, kdy se vytáhlo do pole proti leonbergskému chovu jako nepříjemnému průvodnímu jevu v chovu bernardýnů. Co se nedá definovat, považuje se prostě za leonbergera". Na obranu se však spojili příznivci leonbergerů. Vytvořili tak v roce 1895 "Mezinárodní klub pro leonbergské psy, se sídlem  ve Stuttgartu, v roce 1901 "Národní leonbergský klub" se sídlem v Apoldě a v roce 1908 "Leonbergský klub" se sídlem v Heidelbergu. Obě světové války zasadily chovu psů, včetně leonbergerů těžké rány. Přesto se v meziválečných, válečných i poválečných letech našli obětaví chovatelé, kteří dokázali plemeno zachránit. A tak konečně dne 10.06.1948 byl založen ,,Německý klub pro leonbergské psy" se sídlem v Leonbergu. Ten, je spolu s VDH a FCI, garantem chovu leonbergerů dodnes. Dne 27.09.1975 byla z iniciativy tehdejšího předsedy německého klubu pana Roberta Bautelspachera ustavena ,,Mezinárodní unie pro leonbergské psy" se sídlem v Leonbergu sdružující kluby z mnoha zemí celého světa.